Nová studie přináší důkazy o přítomnosti Vikingů v Americe před tisíci lety

Zkoumání letokruhů dřevěných předmětů, které po sobě zanechali Vikingové v Severní Americe, přináší nové důkazy o jejich přítomnosti na kontinentu již před tisíci lety. Studie vědců z nizozemské University of Groningen, která kombinuje radiokarbonovou metodu datování a historické poznatky o sluneční aktivitě, byla publikována v říjnovém vydání prestižního časopisu Nature.

Dřevěné předměty či zbytky stavení pocházejí z archeologického naleziště L’Anse aux Meadows v Newfoundlandu, přičemž datace dle letokruhů ukazuje na skutečnost, že byly vyrobeny ze stromů poražených v roce 1021. Jedná se tak vůbec o nejstarší konkrétní datum dokazující přítomnost Evropanů v Severní Americe v předkolumbovské éře.

Vědci věděli díky radiokarbonové metodě datování, že se Vikingové usazovali na nejsevernějším místě ostrova Newfoundland zhruba před tisíci lety, avšak pokusy o přesnou dataci zbytků čtyř dřevěných staveb, které jsou zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO, byly neprůkazné.

Geovědci Margot Kuitems a Michael Dee se v nové studii zaměřili na čtyři dřevěné předměty vykopané v 60. letech minulého století. Povrchová úprava těchto artefaktů jasně dokazuje, že byly vyřezány kovovými nástroji, kterými v dané lokalitě mohli disponovat pouze seveřané z Evropy.

Na třech dřevěných zbytcích se vědcům podařilo identifikovat letokruhy, které vykazovaly charakteristické rysy dané doby. V roce 993 byla totiž Země zasažena vrcholící sluneční bouří, což se projevilo zvýšenou hladinou radioaktivního uhlíku, který se ve formě oxidu uhličitého dostává do rostlin. Počítání prstenců od této události, která se ve dřevě jasně projevila specifickou tloušťkou letokruhů, dovedla vědce k roku poražení stromů, konkrétně se jedná o rok 1021.

Navzdory novým poznatkům je stále nejasné, kdy přesně Vikingové vstoupili na severoamerickou půdu. Nová datace však výrazně napomáhá k rekonstrukci událostí, které o celá staletí předešly Kryštofa Kolumba.