bagdádská baterie
Nákres tří dílů baterie. Autor: Ironie [CC BY-SA 2.5]

Při archeologických vykopávkách nedaleko Bagdádu byl v roce 1936 nalezen velmi zvláštní předmět. Jeho účel je dodnes obestřen tajemstvím, které neodhalili ani vědci a hledačům senzací tak nedá spát. Jedná o takzvanou bagdádskou baterii, 2200 let starou amforu, která velmi připomíná nám dobře známou zinkouhlíkovou baterii.


Dávný předmět skutečně elektřinu vyrábí

Většina podobně vypadajících amfor sloužila k uchovávání papyru, ale vnitřek této nádoby je jiný. Ve čtrnáct centimetrů vysokém předmětu z pálené hlíny se skrývá devět centimetrů vysoký měděný váleček, v němž je uložena železná tyčinka. Váleček je na obou koncích uzavřen zátkami z materiálu podobnému asfaltu. K čemu mohl předmět sloužit je nejasné.

Související:
Dogoni, tajemný národ oplývající astronomickými znalostmi nebo jen oběti manipulace?

Parthové, starobylý národ který zřejmě stojí za výrobou této amfory, byl sice na svou dobu velmi vyspělý, ale rozhodně “baterie” neprodukoval v nijak velkých počtech. V četných písemných pramenech, které vznikly během kontaktů a konfliktů s Římskou říší, není o bateriích ani zmínka. A takový předmět by jistě neušel pozornosti, pokud by jej ovšem jeho autoři nechtěli tajit. Ať tak či onak, tato amfora skutečně dokáže vyrábět elektřinu, což dokázaly četné laboratorní testy. Má to ale jeden háček.

Elektrická energie, kterou tato baterie vyrobí, má nízké a kolísavé napětí jen něco okolo dvou voltů. Vědci zkoušeli různé postupy. Nádobu plnili různými kyselými roztoky, které byly známé již ve starověku. Slabého napětí dosáhli s citronovou šťávou nebo octem. Teprve pokud by Parthové použili modrou skalici (síran měďnatý), dosáhli by lepšího efektu.

bagdádská baterie
Bagdádská baterie. Zdroj: www.iraqicivilsociety.org

Otázkou zůstává, k čemu mohla elektrická energie Parthům sloužit a zda nejde pouze o špatnou soudobou interpretaci nalezeného předmětu, který nám silně baterii připomíná. Každý předmět vyrobený ze dvou různých kovů může totiž při ponoření do kyselého roztoku sloužit jako baterie.

Účel amfory neznáme, můžeme jen spekulovat

Wilhelm König, který ve 30. letech minulého století pracoval v Iráckém národním muzeu, byl zastáncem teorie galvanického článku. Právě on začal s pokusy s kyselými roztoky. Jeho následovníci obhajující teorii starověké baterie přišli s hypotézami, podle kterých amfora mohla sloužit k elektroléčbě nebo jako nástroj pro galvanické pozlacování nádob. Druhé možnosti nahrával fakt, že vědci v první polovině 20. století netušili, jak dávné civilizace nádoby zkrášlovaly zlatem. Až Paul Craddock z Britského muzea přinesl důkazy o tom, že to nebylo galvanicky, ale pomocí roztavené rtuti.

Související:
Život na Marsu? Hledání důkazů není stále u konce

Účel nádoby tedy zůstává do dnešních dnů neobjasněn. Podobné amfory se rovněž používaly jako schránky na malé sošky bohů. Proč je ale vnitřek této nádoby zkorodovaný od kyseliny? Mohlo jít o náhodu, která vědcům zamotala hlavu. Podobných nádob na svitky papyru, který byl uvnitř chráněný kovem, se totiž našlo v okolí několik. Tato mohla nést cenné informace a byla chráněna měděným obalem, aby nedošlo k poškození dokumentu. Další možností je, že sice starověké národy znaly elektřinu, ale nevěděly, jak ji využít a co si s ní počít.

Fakt, že stále neznáme přesný účel amfory a zřejmě jej ani znát nebudeme, je živou vodou pro příznivce konspiračních teorií. Nejoblíbenější verze, které vysvětlují vznik bagdádské baterie, jsou dvě. Podle té první dovezli na Zemi tuto amforu mimozemšťané a ta druhá mluví o dědictví dávno zaniklých a vyspělých civilizací. Obě jsou však ještě méně pravděpodobné než předložené vědecké předpoklady.

Zdroje: www.iraqicivilsociety.org, I. Bellini, D. Grossi – Největší záhady světa





Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz


Související