Rouška, coby cílená ochrana úst a nosu, je v posledním roce předmětem více než diskutovaným a používaným po celém světě. V zemi vycházejícího slunce se běžně nosila ještě před pandemií. Dostala se i do jedné z děsivých legend o zlém duchovi, který za chirurgickou maskou skrýval svoji zjizvenou tvář. Pověst se má vázat k tragédii staré stovky let.
Krásná a nevěrná
Onen zákeřný duch (jap. Yōkai, česky též třeba strašidlo) měla být kdysi žena. Byla překrásná a tuto přednost si dobře uvědomovala. Zalíbení v ní našel japonský samurajský bojovník. Jeho náklonnost jí však nestačila, zaslepená vlastním mládím a krásou přijímala něžná slova cizích mužů a svého milého podváděla.
Samuraj se však dozvěděl o záletech své marnivé ženy. A přišel krutý trest. Pořezal jí obličej tak strašlivě, že jí ústa, otevřená v němém šoku, prořezal od ucha k uchu. Poté se jí pohrdavě zeptal „Kdo si teď bude myslet, že jsi krásná“. Nevěrnice v důsledku mužovi agrese nakonec zemřela. Její neklidný duch však údajně bloudí Japonskem.
Má se objevovat v nočních hodinách osamělým lidem, kteří se pohybují venku. Nejsenzitivnější na její přítomnost mají být děti. Ten, před koho Kučisake-onna předstoupí, v nejbližších minutách zažije rozhovor, ve kterém budou jeho slova mít doslova váhu života.
Lze se vymanit z jejích spárů?
Duch se má zjevovat jako pěkná žena s rouškou, zakrývající její ústa. Svých obětí se vždy zeptá na stejnou otázku: „Jsem krásná?“, odpověď rozhodne o tom, co bude dál. Kdo odpoví záporně, zemře, žena jej rozřeže. Tomu, kdo řekne „ano“ pak odhalí svou pravou tvář. Sejme roušku, ukáže svůj rozšklebený zjizvený obličej a zeptá se znovu. Kdo i poté odpoví, že je krásná, toho označí stejným znamením, jaké nese ona, rozřízne mu ústa. Ne, jako odpověď i v tomto případě znamená jistou smrt.
Na první pohled se může zdát, že vyváznout z tohoto podivného setkání bez újmy, není možné. Některé historky ale upřesňují, že ducha lze porůznu zmást, ať už vyhýbavou nejasnou odpovědí, jako například „nevím nebo těžko říct“, tak třeba nečekaným darem. Kučisake-onna na chvíli strne v zamyšlení, jak situaci vyhodnotit, a během těchto cenných vteřin má oběť čas uprchnout z jejího dohledu.
Reálná hysterie kvůli nereálné povídačce
Jedná se samozřejmě o vymyšlenou, tzv. městskou legendu (urban legend). Ta dala vzniknout řadě variací o Kučisake-onna a podnítila i povídačky nové. Japonská tradice je konec konců plná nadpřirozených postav. Paranormálno patří do japonského folklóru více než jinde na světě, a tak je z čeho se inspirovat.
V 70. letech 20. století se však objevily zvěsti o údajném skutečném zjevování tohoto stvoření mezi místními mladistvými, kteří měli hovořit o tom, že viděli ženu s rozřezanou pusou. Kdo za touto fake news stál, není zcela jasné. Zprávy však vyvolaly takovou vlnu hysterie, že v některých školách byly děti doprovázeny učiteli či policií tak, aby nezůstávaly venku o samotě.
Ona děsivá legenda pak následně inspirovala i mnohé filmaře, jmenovat lze japonský horor z roku 2007, nazvaný jednoduše Kučisake-onna.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
