Jupiterův měsíc Europa je již řadu let kandidátem číslo 1 na potenciální mimozemský život ve Sluneční soustavě. Teď se tato šance ještě zvyšuje. Chladné těleso totiž s největší pravděpodobností ukrývá podmořské sopky. Výzkum mezinárodního týmu vědců, na kterém se také podílela geofyzička Marie Běhounková z Univerzity Karlovy v Česku, byl publikován v odborném periodiku Geophysical Research Letters.
Výskyt činných vulkánů předpokládají nejnovější vědecké modely. Produkované teplo by mohlo být zásadní pro možnost života pod hluboce zmrzlým povrchem tohoto vzdáleného měsíce. Navíc se může jednat o činnost, která je aktivní více jak 4 miliardy let.
Jupiter se nachází mimo takzvanou obyvatelnou zónu, což je označení ideální vzdálenosti od hvězdy pro možný výskyt života. Nicméně vědci upozorňují, že život si umí najít i jiné cesty nezávislé na fotosyntéze. Příkladem mohou být objevy mikroskopického života ukrytého v extrémním nehostinném prostředí na Zemi. Život na naší planetě se vyskytuje v hlubinách oceánu, kam neproniká světlo. Zdrojem energie těchto mikroorganismů jsou podmořské sopečné průduchy. V podstatě se jedná o celý ekosystém založený na chemosyntéze.
Europa pod svojí ledovou vrstvou ukrývá oceán po celém svém povrchu. Podle prasklin na vnější vrstvě ledu je zřejmé, že jsou vytvářeny gejzíry vody v kapalném stavu. Velmi pravděpodobně se jedná o slaný oceán, což opět zvyšuje možnost podmořského života podobného tomu na Zemi. Stále ale s jistotou nevíme, zda jsou na dně Europy podobné sopečné průduchy. Podle nové studie je ale tato možnost velmi pravděpodobná.
Vědci již delší dobu dávají jako vzor Jupiterům měsíc Io. Ten je vůbec nejvulkaničtějším tělesem ve Sluneční soustavě, a to kvůli gravitační síle planety a případně i působení ostatních měsíců. Vnitřek měsíce je tak extrémně zahříván. Europa je od Jupitera dále, avšak možnost podobného zahřívání se vědci z Karlovy univerzity v čele s geofyzičkou Marií Běhounkovou rozhodli otestovat.
Pomocí podrobného modelování simulovali vývoj měsíce a jeho vnitřního zahřívání od doby jeho vzniku. Během experimentu odhalili několik mechanismů, které by mohly těleso udržovat ve stavu, aby kompletně nezamrzlo. Teplo uvolněné radioaktivním rozpadem prvků v plášti měsíce na počátku historie Europy bylo prvotním zdrojem energie. Slapové síly jsou pak pravděpodobně zdrojem udržování vnitřního tepla měsíce, které by mohlo být dostatečně silné, aby se horniny tavily na magma, což zase vede k vulkanické aktivitě. Ta je možná aktivní i v současnosti zejména ve vyšších polohách kolem pólů.
Simulace může být vodítkem, kde mají budoucí sondy hledat známky této aktivity, která by se měla projevit jako gravitační anomálie nebo přítomností vodíku a metanu v tenké atmosféře Europy. Na to si ale ještě pár let počkáme. Mise Evropské kosmické agentury (ESA) nazvaná Jupiter Icy Moons Explorer odstartuje příští rok a sonda Europa Clipper americké NASA má být vypuštěna v roce 2024. Ingredience pro život na Europě pravděpodobně máme, teď jen zjistit, zda jsou správně namíchány.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
Je s podivem, jakou někteří lidé mají fantazii a ještě to vydávají za vědecký postup. Aby na měsíci Europa existoval život je nepravděpodobné ze dvou důvodů. Život na Zemi je založen na velkých biologických molekulách, které mají až několik milionů atomovou hmotnost. Je to RNA, DNA a bílkoviny a ty musí být uzavřeny v buňce se specificky propustnými obaly.
První důvod je ten , že shora zmínění biologické makromolekuly nemůžou vzniknout ve vodním roztoku, protože ten je okamžitě rozkládá. Viz nadšení, které se zmocnilo podobných fantastů, jako je autor, když se zjistilo, že na Mazu existují jíly. To je totiž nejnovější teorie o vzniku života i na Zemi – vznik na povrchu jílu, jen trochu zavlažovaného vodou.
Druhým důvodem je astronomická nepravděpodobnost, že doje postupně od RNA, DNA k bílkovinám k takové konfiguraci, aby vznikla výměna látkové – tedy využití elektronů a protonů pro chod protobuňky a hlavně zázračná a tajemná schopnost mrtvé anorganické hmoty přerodit se do stavu, kdy se bude rozmnožovat.
Život je v podstatě použití mrtvé vody a mrtvého oxidu uhličitého k živým strukturám a nikdo neví co to je.
Zdá se, že jste svázán konvencemi, a neberete v potaz možnost existence jiné formy života, než té, jež se vyvinula na Zemi
…