Historie je plná válek, které změnily svět. Některé rozhodly o osudu říší, jiné přepsaly mapy Evropy. A pak existuje jedna, která působí téměř jako špatně pochopený žert. Jde o válku proti velkým nelétavým ptákům. Na podzim roku 1932 totiž vyrazili australští vojáci do terénu se samopaly, aby zastavili invazi ptáků emu, jež ničila úrodu. Výsledek? Přinejmenším rozpačitý. Dodnes se o události mluví jako o válce, kterou lidé proti ptákům tak trochu prohráli.
Když se z vojáků stali farmáři
Aby celý příběh dával smysl, je potřeba vrátit se o ještě několik let zpět. Po první světové válce dostalo v západní Austrálii mnoho veteránů půdu, na níž měli hospodařit. Stát chtěl bývalým vojákům pomoci začít nový život a zároveň rozvíjet zemědělství v odlehlejších oblastech.
Jenže realita byla mnohem tvrdší. Půda nebyla ideální, přišla hospodářská krize a farmáři bojovali s nízkými výkupními cenami obilí. A do toho všeho dorazil další problém – emu. Tito velcí nelétaví ptáci, kteří mohou dorůstat výšky téměř dvou metrů, každoročně migrovali napříč krajinou. V roce 1932 jich podle odhadů do zemědělských oblastí zamířily desetitisíce. Pro hladové ptáky představovala pole hotový ráj.
Farmáři sledovali, jak mizí úroda pšenice, ničí se ploty a vznikají škody. Když emu prolomili oplocení, často se následně za nimi na pole dostali i králíci, další dlouhodobý problém australského zemědělství.
„Pošlete armádu“
Zoufalí farmáři začali tlačit na vládu. A protože mnozí z nich byli bývalí vojáci, přišel neobvyklý návrh. Pomoci by mohla armáda.
Australský ministr obrany nakonec skutečně souhlasil. Do oblasti byli vysláni vojáci vedení majorem G. P. W. Meredithem. Každý muž byl vybaven dvěma kulomety Lewis a zásobami munice. Oficiální cíl byl jednoduchý: snížit počet emu natolik, aby se ochránila úroda.
Na papíře zněl plán jednoduše. V realitě však vojáky čekalo něco úplně jiného.
Galerie:
Ptáci odmítali spolupracovat
Emu se ukázali jako překvapivě obtížný protivník. Neběhali ve velkých skupinách tak, jak vojáci očekávali. Často se rozprchli ještě předtím, než na ně vojáci začali mířit. Byli rychlí, nevyzpytatelní a dobře se pohybovali v terénu.
První větší akce skončila fiaskem. Když vojáci zahlédli několik desítek emu, pokusili se je zasáhnout dávkou z kulometu. Jenže ptáci se rozutekli do všech stran a kulomet se navíc zasekl.
Major Meredith později údajně s jistým obdivem poznamenal, že kdyby měla armáda divizi složenou z emu, dokázala by se pohybovat i v těžce přístupném terénu a odolala by leckteré palbě.
Vojákům se proti ptákům nedařilo a situace začínala působit téměř groteskně. Armáda také zkusila namontovat kulomet na nákladní automobil, aby mohli vojáci ptáky pronásledovat. Jenže vůz poskakoval po nerovném terénu tak silně, že byla přesná střelba prakticky nemožná. Emu navíc běhali rychleji, než se čekalo a autu utíkali.
Po několika týdnech byla operace ukončena. Přesná čísla se liší, ale odhaduje se, že vojáci vypálili tisíce nábojů a zabili výrazně méně ptáků, než očekávali. Čísla sice nejsou známa, ale emu nebylo zastřeleno tolik, aby problém zmizel.
Média si celou událost pěkně vychutnala. Noviny začaly psát o prohrané „válce proti emu“ a veřejnost se bavila představou armády, která si nedokáže poradit s velkými ptáky.
Ve skutečnosti však situace nebyla pro farmáře příliš komická. Mnozí bojovali o přežití a škody na úrodě byly značné. Vláda proto později přešla k jiným řešením – například systémům odměn za odstřel a lepšímu oplocení. Emu jsou v Austrálii nadále bráni jako škůdci a z tohoto ohledu válka proti nim nikdy neskončila.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
