Různé kultury mají přirozeně různé zvyklosti. Co se pohřbívání týče, ustálil se většinový trend ukládání ostatků do země na hřbitově či jiném posvátném území. Filipínská provincie Sagada byla v tomto ohledu po dlouhou dobu odlišná. Své mrtvé ještě před deseti lety zavěšovali v rakvích na místní skály.
Filipínský unikát
Zavěšování rakví je jednou z hlavních místních tradic. Přesto, že tento způsob bývá dodnes užíván mnohými starodávnými etnickými skupinami, na Filipínách se tak dělo pouze v Sagadě. Nejznámějším a turisty nejnavštěvovanějším místem, kde si lze toto unikátní pohřebiště prohlédnout, je takzvané Údolí ozvěn.
Co bylo hlavním důvodem zavěšování rakví? Tamní kmen Igorotů totiž po celá staletí věřil, že tento způsob obřadu usnadní mrtvému cestu do nebe. Mělo to však i své praktické důvody, rakev zavěšená ve výšce chránila těla proti povodním i napadení divou zvěří.
Celý pohřební ritus byl složitý a představoval několikadenní obřad. Zahrnoval dokonce lámání kostí mrtvému, aby se dostal do plodové podoby (neboť v jaké poloze na svět přišel, v takové z něj měl odejít), dále třeba uzení těla, aby se odložil rozklad, největším darem na rozloučenou, který mohl mrtvý svým blízkým dát, pak byla jeho krev. Když ukápla někomu na ruku, byl poctěn, věřilo se totiž, že krev zesnulého je zárukou úspěchu. Pokud u rakve uvidíte přivázanou židli, i to je normální, neboť těmto sedátkům se říká „Sangadil“ (křeslo smrti) a jsou velmi důležitým krokem v pohřební ceremonii kmene.
Ale i zde jde doba dopředu, a tak se dnes už pohřbívá klasicky na vzniklém hřbitově. Poslední zavěšená rakev je z roku 2010.
Drsná, ale oblíbená destinace
Sagada je velmi oblíbenou turistickou destinací na Filipínách. Není ale pro každého. Oproti většinově vyhledávanému pohodlí u moře s nádechem luxusu se zde nachází jen pár hostelů, které jsou určené skutečně jen na přespání. Luxusní hotel byste zde hledali zbytečně. Oblast je určena hlavně turistům, kteří chtějí zažít dobrodružství a užít si přírodu.
Co se přírody týče, je zde skutečně krásně. V oblasti je několik nádherných vodopádů, majestátní hory a bujná vegetace. Asi nejadrenalinovějším zážitkem je výprava do komplexů jeskyní pod Sagadou, připomínající labyrint. Podle náročnosti si lze zvolit krátkou či delší variantu, během níž se turisté brodí ve vodě, slaňují a zase šplhají nahoru, jsou vystaveni tvrdému terénu i nebezpečí úrazu.
Hlavně místní nepoučujte
Sagada je tak trochu svá. Domorodci mají řadu vlastních zákonů, které bez váhání povyšují nad ty filipínské. Silný kmenový individualismus uplatňují i vůči turistům. Místní obyvatelé jsou na zvědavé cizince milí a pohostinní, ale jen do té doby, než se příchozí pokusí kritizovat či narušovat jejich zvyklosti.
Na co si tedy dát pozor? Pro turisty jsou asi nejdůležitější tři tamní poučky. Skoro v celé Sagadě se nesmí kouřit, lidé tu běžně jedí psy a turisty pustí na výlet jen s průvodcem (samozřejmě, že si jej musíte zaplatit). Takže kdo nevydrží bez cigarety, nemůže se dívat na vraždění psů, u nás nejlepších přátel člověka, a nebo kdo chce vandrovat divočinou sám, ten tu nepochodí.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
