Už je to téměř rok, co nás s větší či menší intenzitou ovlivňují vládní nařízení v důsledku přetrvávající pandemické situace. Kino nebo návštěva baru jsou nám stejně vzdálené jako veřejné výstavy či muzea. A tak zůstává nadále uzavřen i skanzen mezi německými městy Wittenberg a Dessau, představující pozoruhodné muzeum průmyslových strojů důlní těžby.
Německá těžební tradice
Co se týká oboru těžební techniky, lze Německo vnímat jako průmyslového giganta. Těžba uhlí zde má dlouhé kořeny spadající minimálně do 17. století. První korečkové rypadlo na světě bylo vyrobeno roku 1882 v německém Lübecku. Německý um stál i za vznikem prvních důlních velkostrojů u nás.
V Německu postupně vznikly desítky povrchových dolů s roční produkcí až sto milionů tun uhlí. Jedním z nich byl i důl Golpa-Nord v oblasti Sasko – Anhaltsko. Jejich obliba však v devadesátých letech minulého století prudce klesla, na vině byly mimo jiné i šířící se environmentální tendence. A tak byla většina povrchových dolů uzavřena, tisíce lidí přišly o práci a strojoví velikáni, kteří při těžbě sloužili, začali být likvidováni.
Konec i nový začátek Golpa-Nord
V Golpa-Nord byla těžba surového uhlí zahájena v roce 1964. Osudné ukončení činnosti jej však na počátku devadesátých let stihlo také. Důl byl zatopen, vzniklo zde jezero Gremmin o objemu 71 mil. m3 a hloubce až 15 m. Přesto se však oblast od jiných uzavřených dolů odlišila.
Vznikl totiž nápad na vytvoření něčeho unikátního – industriálního parku, doslova města železa, které bude názornou ukázkou historie těžby. Uprostřed vytvořeného jezera tak vznikl poloostrov, kde byl tento ambiciózní projekt realizován. Veřejnosti byl zpřístupněn v roce 2000.
Domov pěti obrů
Takto vzniklé muzeum dostalo název Ferropolis. A kromě klasické expozice, mapující místní těžební historii, láká na pět velikánů, dříve určených k těžební činnosti. Jedná se o obrovské bagry, které zde slouží pro představu veřejnosti i jako ukázka monstróznosti tohoto průmyslového odvětví. Jsou až 30 m vysoké a do délky dosahují na 120 m.
Stroje dostaly svá jména. Jedním z povrchových těžebních zařízení je tak obr, v českém překladu nazvaný Velké kolo o hmotnosti 1718 tun, další jsou o něco lehčí, jmenují se Medúza, Moskyt a Šílený Max. Posledním kouskem jsou Blíženci. Ti jsou ze všech nejtěžší, váží 1980 tun a jsou zároveň nejvýkonnějším zde vystaveným strojem.
Průmysl a kultura ruku v ruce
Ferropolis se nejen neustále snaží rozšiřovat svoji odborně-technickou výstavu, v minulosti byl také dějištěm celé řady kulturních akcí. V aréně o kapacitě 25 tisíc lidí, na pozadí oněch průmyslových kolosů koncertovala celá řada umělců, z nichž zřejmě nejznámější je skupina Metallica.
Festivaly, koncerty, ale i muzejní městečko jako takové však omezila současná epidemiologická situace. Muzeum zůstane uzavřené minimálně do 31. ledna.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
