Jakkoliv se historie modrých lidí z Kentucky může zdát jen jako jedna z mnoha městských legend, v tomto případě se o žádnou fámu nejedná. Za oceánem skutečně žilo několik osob jedné rodiny s modrým nádechem kůže. Jmenovali se Fugatovi a se svým prokletím se museli vypořádávat více než jedno století.
V roce 1820 se poblíž města Hazard v Kentucky usadil francouzský sirotek Martin Fugate. Tam potkal Elizabeth Smithovou, o níž se říkalo, že je bledá jak bílé květy vavřínu, které každé jaro vykvétají kolem nedalekého potoka Troublesome Creek. Fugateho vzezření také nepůsobilo nejzdravěji, občas prý modral, nicméně dvojice v sobě našla zalíbení. Brzy se konala svatba a pár plánoval velkou rodinu.
Dědičné prokletí modrých Fugatů
Dvojice tehdy vůbec nemohla tušit, že jsou oba nositeli velmi vzácné dědičné poruchy, která způsobuje nadměrné hladiny methemoglobinu v krvi, což je v podstatě nefunkční modrá verze zdravého červeného hemoglobinu. Právě přítomnost hemoglobinu u většiny bělochů způsobuje, že mají lehce narůžovělý odstín kůže. Je-li ho málo, kůže je bledá. Pokud však převažuje methemoglobin, pokožka působí modře. Tento výjimečný stav se odborně nazývá methemoglobinémie.
Prapravnučka Martina a Elizabeth:
Fugatovi měli sedm dětí. Čtyři z nich se narodily s modrou kůží. Podle odborníků, kteří později rodinu zkoumali, jde o extrémně vzácnou shodu okolností. Šance, aby se potkali dva lidé, kteří jsou nositeli tohoto recesivního genu a měli spolu potomky, je téměř nulová. Přesto k tomu došlo. V okolí Troublesome Creek se Fugatovým začalo říkat modří lidé z Kentucky nebo také modří Fugatovi. Nicméně lidé se jim vyhýbali, a tak rodina žila v podstatě izolována od vnějšího světa.
Nucená izolace vedla k incestům
Oblast, kde byla rodina usazena, byla spíše venkovského charakteru. Ve východním Kentucky, na okraji Appalačského pohoří, neexistovala až do roku 1910 žádná dopravní infrastruktura. V rozlehlé oblasti žilo jen několik rodin a pouze málo z nich bylo s Fugatovými v kontaktu. Naprosté odříznutí od okolního světa vedlo k incestům a příbuzenským sňatkům, což mělo za důsledek další potomky s indigově modrou pletí.
To už se okolní komunity Fugatových definitivně zalekly, přesto se čas od času objevil názor, že jsou to úplně normální lidé, jen s modrou kůží. O možném sňatku s některým členem rodiny však nikdo nechtěl ani slyšet z obavy, že by také mohli mít děti s mimozemsky zbarvenou kůží.
Jak plynul čas, někteří členové rodinného klanu se odstěhovali do různých částí Spojených států. Některým se povedlo najít si partnera či partnerku a přerušit tak linii předávání recesivního genu.
Benjamin Stacey, poslední známý člověk, který se narodil s modrou kůží:
Cesta k růžovějším zítřkům
Počátkem 60. let minulého století začali dva potomci modrých Fugatů, Rachel a Patrick Richiovi, pátrat po důvodech modrého zbarvení jejich pleti. Předpokládali, že jde o kožní chorobu, závěr lékařů je však překvapil. Že se jedná o výše zmíněnou poruchu krve, zjistila hematoložka Madison Caweinová z Lexingtonské lékařské kliniky při Kentucké univerzitě. A nejen to, dokonce se jí podařilo vyvinout relativně jednoduchou léčbu, která vedla k snadné přeměně modrého zbarvení na přirozenější růžové.
Posledním známým člověkem, který je nositelem aktivního recesivního genu methemoglobinémie, je Benjamin Stacey narozený v roce 1975. Jedná se o praprapravnuka Martina Fugata a Elizabeth Smithové. Na svět přišel téměř fialový, postupem času se však jeho kůže proměňovala v bílou. Odborníci se shodují, že zdědil kopii recesivního genu jen od jednoho rodiče, a tak se modrá na jeho pleti objevuje jen v případě chladného počasí nebo během hněvu. V těchto chvílích ožívá odkaz modrých lidí z Kentucky, je to připomínka strádání, izolace, ale i odhodlání se vymanit z modrého prokletí.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
