Modří lidé z Kentucky
Zdroj obrázku: Owlcation, CC BY-SA 4.0

Jakkoliv se historie modrých lidí z Kentucky může zdát jen jako jedna z mnoha městských legend, v tomto případě se o žádnou fámu nejedná. Za oceánem skutečně žilo několik osob jedné rodiny s modrým nádechem kůže. Jmenovali se Fugatovi a se svým prokletím se museli vypořádávat více než jedno století.


V roce 1820 se poblíž města Hazard v Kentucky usadil francouzský sirotek Martin Fugate. Tam potkal Elizabeth Smithovou, o níž se říkalo, že je bledá jak bílé květy vavřínu, které každé jaro vykvétají kolem nedalekého potoka Troublesome Creek. Fugateho vzezření také nepůsobilo nejzdravěji, občas prý modral, nicméně dvojice v sobě našla zalíbení. Brzy se konala svatba a pár plánoval velkou rodinu.

Dědičné prokletí modrých Fugatů

Dvojice tehdy vůbec nemohla tušit, že jsou oba nositeli velmi vzácné dědičné poruchy, která způsobuje nadměrné hladiny methemoglobinu v krvi, což je v podstatě nefunkční modrá verze zdravého červeného hemoglobinu. Právě přítomnost hemoglobinu u většiny bělochů způsobuje, že mají lehce narůžovělý odstín kůže. Je-li ho málo, kůže je bledá. Pokud však převažuje methemoglobin, pokožka působí modře. Tento výjimečný stav se odborně nazývá methemoglobinémie.

Prapravnučka Martina a Elizabeth:


Fugatovi měli sedm dětí. Čtyři z nich se narodily s modrou kůží. Podle odborníků, kteří později rodinu zkoumali, jde o extrémně vzácnou shodu okolností. Šance, aby se potkali dva lidé, kteří jsou nositeli tohoto recesivního genu a měli spolu potomky, je téměř nulová. Přesto k tomu došlo. V okolí Troublesome Creek se Fugatovým začalo říkat modří lidé z Kentucky nebo také modří Fugatovi. Nicméně lidé se jim vyhýbali, a tak rodina žila v podstatě izolována od vnějšího světa.

Nucená izolace vedla k incestům

Oblast, kde byla rodina usazena, byla spíše venkovského charakteru. Ve východním Kentucky, na okraji Appalačského pohoří, neexistovala až do roku 1910 žádná dopravní infrastruktura. V rozlehlé oblasti žilo jen několik rodin a pouze málo z nich bylo s Fugatovými v kontaktu. Naprosté odříznutí od okolního světa vedlo k incestům a příbuzenským sňatkům, což mělo za důsledek další potomky s indigově modrou pletí.

Související:  Kuru. Nemoc ze smíchu, jejíž skutečná příčina byla daleko děsivější

To už se okolní komunity Fugatových definitivně zalekly, přesto se čas od času objevil názor, že jsou to úplně normální lidé, jen s modrou kůží. O možném sňatku s některým členem rodiny však nikdo nechtěl ani slyšet z obavy, že by také mohli mít děti s mimozemsky zbarvenou kůží.

Jak plynul čas, někteří členové rodinného klanu se odstěhovali do různých částí Spojených států. Některým se povedlo najít si partnera či partnerku a přerušit tak linii předávání recesivního genu.

Benjamin Stacey, poslední známý člověk, který se narodil s modrou kůží:

Cesta k růžovějším zítřkům

Počátkem 60. let minulého století začali dva potomci modrých Fugatů, Rachel a Patrick Richiovi, pátrat po důvodech modrého zbarvení jejich pleti. Předpokládali, že jde o kožní chorobu, závěr lékařů je však překvapil. Že se jedná o výše zmíněnou poruchu krve, zjistila hematoložka Madison Caweinová z Lexingtonské lékařské kliniky při Kentucké univerzitě. A nejen to, dokonce se jí podařilo vyvinout relativně jednoduchou léčbu, která vedla k snadné přeměně modrého zbarvení na přirozenější růžové.

Posledním známým člověkem, který je nositelem aktivního recesivního genu methemoglobinémie, je Benjamin Stacey narozený v roce 1975. Jedná se o praprapravnuka Martina Fugata a Elizabeth Smithové. Na svět přišel téměř fialový, postupem času se však jeho kůže proměňovala v bílou. Odborníci se shodují, že zdědil kopii recesivního genu jen od jednoho rodiče, a tak se modrá na jeho pleti objevuje jen v případě chladného počasí nebo během hněvu. V těchto chvílích ožívá odkaz modrých lidí z Kentucky, je to připomínka strádání, izolace, ale i odhodlání se vymanit z modrého prokletí.

Zdroje: thetealmango.com; allthatsinteresting.com



Přidat na Seznam.cz
Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.