V ostrovní exotické zemi Palau se nachází na první pohled naprosto obyčejné jezero. Je dlouhé asi 400 metrů, má obyčejnou zelenomodrou barvu a stejně jako mnoho dalších jezer v Palau je spojené s mořem. Teprve ve chvíli, kdy si půjdete do jezera zaplavat, zjistíte, že není vůbec obyčejné. Je totiž domovem doslova milionů medúz.
Domov 30 milionů medúz, které se vyvinuly neobvyklým způsobem
Jezero medúz, tak se tato na první pohled poměrně nenápadná vodní plocha nazývá. Jde o slané jezero nacházející se na neobydleném ostrově Eil Malk. Je hluboké 50 metrů a v roce 2005 v něm podle odhadu žilo kolem 30 milionů medúz. Jedná se především o druhy Golden Jellyfish a Moon Jellyfish – v překladu o zlaté a měsíční medúzy. Pro ty představuje jezero ideální prostředí, protože díky jeho propojení s mořem se při každém přílivu horní vrstvy vodní plochy profiltrují a okysličí.
Dalším faktorem, který hraje medúzám do karet, je skutečnost, že v jezeře nemají žádné přirozené predátory. Díky tomu se za 12 000 let existence jezera tyto medúzy vyvinuly neobvyklým způsobem – téměř úplně ztratily své nematocysty neboli žahavé buňky. Jelikož se medúzy nemusely v jezeře bránit před žádnými predátory, tak zkrátka tuto svou schopnost sebeobrany nepotřebovaly. A právě díky tomu se můžete v jezeře koupat bez obav z požahání.
Přestože jezero bují životem, jeho spodní vrstvy mohou být smrtící
Koupání a šnorchlování v jezeře plném medúz je vskutku nezapomenutelným zážitkem, ale takové potápění by vás pravděpodobně stálo život. Ve spodních vrstvách jezera je totiž tak vysoký obsah sirovodíku, že zde nemá nic šanci přežít. Jeho hladina je osmkrát větší, než je pro lidské tělo bezpečné. Z toho důvodu je zde potápění přísně zakázáno. Nicméně obklopení medúz si lze naplno užít i s obyčejným šnorchlem a potápěčskými brýlemi u hladiny jezera.
Místo, o kterém píšeme:
Medúzy plně přizpůsobily svůj život jezeru
Medúzy se zcela přizpůsobily životu v jezeře. Naučily se v něm každodenně migrovat tak, aby to vyhovovalo jim i symbiotickým řasám, které žijí v jejich tkáních. Při východu slunce medúzy plavou vždy k východu – směrem za sluncem. Jakmile slunce projde kolem poledne nad hlavou, medúzy se otočí a migrují zase na západ. Za slunečných dnů lze tuto migraci pozorovat i ze břehu, kdy je možné pod vodou vidět velkolepou „stěnu“ medúz.
Co se týče zmíněných symbiotických řas žijících v tělech medúz, konkrétně se jedná o skupinu obrněnek, medúzy s nimi mají zvláštní a prospěšný vztah. Zatímco ony plavou a otáčí se za sluncem, aby dopřály řasám dostatek světla k fotosyntéze, řasy jim za to na oplátku dodávají živiny a energii. Kromě těchto řas získávají medúzy živiny také ze zooplanktonu. Ten loví za pomoci velmi slabých žahavých buněk, které jim zůstaly.
Za zmínku stojí také to, že přestože jsme se zmínili o absenci přirozených predátorů medúz, jeden v jezeře přeci jen žije. Jedná se o sasanky Entacmaea medusivora, které se nachází na okrajích jezera a čekají, až se o ně nějaká medúza otře, aby ji znehybnily svými nematocystami a následně ulovily. Medúzy se však naučily sasankám vyhýbat tím, že neplavou do zastíněných koutů jezera – tedy k jeho okrajům, kde sasanky žijí.
Galerie:
Copywriterka, která se věnuje psaní na částečný úvazek od roku 2020. Studuje český jazyk a literaturu na VŠ, aby se jednoho dne mohla tvorbě textů věnovat naplno. Zajímá se o různá tajemná či pozoruhodná místa na zemi, o která se pak s radostí dělí se čtenáři. Jelikož má za sebou také zdravotnické vzdělání, věnuje se i tématům první pomoci.
