Dinosauři vládli planetě desítky milionů let a dnes jejich existenci bereme jako samozřejmost. Všechny znalosti, které máme o životě dávných veleještěrů, jsou výsledkem moderního bádání. Ještě před dvěma stovkami let lidé jen matně tušili, jak obrovské a fascinující tvory příroda kdysi dávno utvořila a náhodné nálezy záhadných kostí byly spojovány spíše s bájnými tvory.
Kdysi obývali Zemi strašní plazi…
Oficiálně dinosaury pojmenoval v roce 1841 britský přírodovědec Richard Owen. Pro vyhynulé veleještěry použil jednoduchou složeninu řeckých slov deinos (strašný) a sauros (plaz). V té době totiž bylo podle fragmentů nalezených porůznu v Evropě pojmenováno několik tvorů, kteří potřebovali klasifikaci. Konkrétně šlo o megalosaura, iguanodona a hylaeosaura. Stále ale neexistoval žádný komplexnější nález, který by lidem dokázal poskytnou obraz o tom, jak dinosauři mohli vypadat. To se změnilo v polovině 19. století.
V roce 1854 objevil americký geolog doktor Ferdinand Vandeveer Hayden při prozkoumávání horního toku řeky Missouri obrovské zuby. Fragmentů se chopil paleontolog Joseph Leidy a vědecky je popsal. V té době bylo už i na území Severní Ameriky objeveno několik obrovských kostí. Leidyho čas měl ale teprve přijít a jeho další vědeckou prací nebylo nic menšího než popis téměř celé dinosauří kostry.
Nadšení, které vedlo k úžasnému nálezu
Na počátku fantastického objevu stála odhodlanost amatérského hledače fosílií a filantropa Williama Parkera Foulkeho. Ten byl v roce 1858 na dovolené ve městě Haddonfield v New Jersey, kde se dozvěděl, že před dvaceti lety našli dělníci v nedalekém jílovém dole obrovské kosti. Ty si ve svém domě vystavil jistý William Hopkins. Foulke věřil, že se na místě musí nacházet ještě další fosílie a rozhodl se je najít. Ještě téhož léta najal skupinu dělníků a vydal se do starých dolů.
Dělníci v čele s Foulkem vykopali kosterní ostatky obrovského zvířete, které připomínalo ptáka, ale i ještěra. Ke složení celého těla chyběla lebka a několik drobností. Ještě téhož roku stihl Leidy objev formálně popsat a společně s Foulkem sestavil kostru zvířete. Tvor byl nazván Hadrosaurus foulkii, měřil 2,4 metru na výšku a délka jeho těla činila 7,6 metrů. Zvíře chodilo po zadních.
Spekulativní replika jeho kostry byla sestavena o deset let později a veřejně vystavena. Zájem lidí byl naprosto neuvěřitelný a kopie kostry se tak začala vystavovat po celé Severní Americe a v Evropě. V místě jejího objevu byl postaven památník a v Haddonfieldu byla v roce 2003 dokonce odhalena bronzová socha Hadrosaura.
Začátek dinosauří horečky
Další téměř kompletní kostry byly nalezeny až v 70. letech 19. století ve Wyomingu a v Coloradu. Tyto objevy odstartovaly takzvanou velkou dinosauří horečku, která byla jakousi obdobou zlaté horečky. Paleontologové a dobrodruzi doslova soupeřili o každou nalezenou kost. Nejvíce mezi nimi vynikali Edward Cope a Othniel Marsh, kteří byli nejprve spolupracovníci, ale v průběhu času se jejich cesty rozdělily a jeden druhého chápali jako konkurenci. Nicméně jejich závod měl velkou zásluhu na tom, že mohla veřejnost pronikat do dávných tajemství jurské fauny.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
