tasmánský čert

Budoucnost tasmánského čerta nebo také ďábla medvědovitého nevypadala v posledních 20 letech zrovna růžově. Populaci tohoto světoznámého vačnatce, který žije pouze v Tasmánii, kosí smrtelná rakovina obličeje. Nyní svitla naděje, že by druh nemusel vyhynout.


Choroba se poprvé objevila v roce 1996 na severovýchodní části ostrova a od té od té doby se rozšířila na 95 % populace a způsobila vymření až 90 % všech čertů. Nyní se ale objevila naděje, která by mohla tohoto nočního masožravého vačnatce zachránit před vyhynutím. Vědci pod vedením doktora Rodriga Hameda z Tasmánské univerzity zjistili, že se u některých jedinců mění imunitní systém tak, aby dokázal bojovat proti zhoubnému onemocnění.

Tým vědců posledních 10 let systematicky shromažďuje epidemiologické důkazy mapující výskyt onemocnění. Nemoci, které donedávna podlehl každý nakažený kus, se v posledních letech podařilo ubránit 23 zvířat a mnoho jedinců přežívalo déle než obvykle. Vědci tedy sledují evoluci prakticky v přímém přenosu.

Tasmánští čerti se tak prakticky v osmé generaci po vypuknutí epidemie rakoviny obličeje pomalu adaptují. Zároveň se zvýšila porodnost samic. Přírodním výběrem pak procházejí jedinci s lepší schopností se bránit zhoubnému onemocnění, což by v budoucnu mohlo vést k uzdravené celé populace, která v současnosti čítá asi 15 tisíc kusů.

Rakovina obvykle není přenosná, ale tasmánští čerti si ji předávají během soubojů nebo páření. Boj a hryzání je součástí jejich života. Proto také získali své jméno. Nakažený jedinec obvykle uhyne hlady, protože mu rozrůstající se nádor znemožní přijímat potravu.

Podle doktora Hameda ale stále není vyhráno a tasmánského čerta může potkat stejný osud jako vakovlka tasmánského (tasmánského tygra), který vyhynul ve 30. letech minulého století. Nádor obličeje je stále pro většinu čertů ortelem smrti, navíc se v roce 2014 objevil nový druh této přenosné rakoviny. Naděje ale existuje a pokud nakažený jedinec přežije déle, může to znamenat až o dva vrhy více.

Zdroj: BBC




Další čtení