Moderní líčidla jsou vyráběna z bezpečných ingrediencí, mnoho z nich je vhodných pro náročnější uživatele (např. vegany), kteří si v nich kupříkladu nepřejí mít žádné živočišné složky. Nicméně vždy tomu tak nebylo, během dlouhé historie make-upu se do něj přimíchávalo kdeco. Mnohdy bez znalosti nežádoucích účinků či nebezpečných složek, jež mohly dokonce ohrozit jejich nositele nebo nositelky na životě.
Egypťané a jejich černé oční linky
Muži a ženy se ve starověkém Egyptě běžně malovali černými a zelenými pudrovými barvami, většinou se nám vybaví Kleopatra se svými silnými, tmavými linkami kolem očí. Egypťané věřili, že je líčidla ochrání proti slunečním paprskům a navíc také proti nemocem.
Podle nedávných výzkumů nebyli zase tolik daleko od pravdy, ale přesto tu byl háček. Černé linky obsahovali sloučeniny olova, které mohly svými účinky na povrchu kůže a kolem očí zabít bakterie a tím zabránit infekcím očí. Na jednu stranu sice dobrá zpráva, ale je třeba vzít v potaz fakt, že se staří Egypťané často nedožívali věku vyššího než 30 až 40 let. Pokud by tomu tak nebylo, pravidelné používání očních líčidel s obsahem olova mohlo vést ke zdravotním potížím, například šedému zákalu.
Anglický pudr s olovem
Ženy v dávné Římské říši používaly make-up s olovem, aby dosáhly bledšího vzhledu pleti. V 16. století se tento trend ujal také v Anglii. Jedna z nejznámějších osobností, jež se nebála tyto pudry používat, byla samotná Alžběta I. Potřebovala totiž zakrýt nevzhledné jizvy po neštovicích a toto se zdálo být jako dobrý nápad.
Směs olova a octa se nazývala Venetian ceruse nebo duchové Saturnu. Pravděpodobně bylo možné tímto na první pohled podivných mixem zakrýt leccos, nicméně při pravidelném používání docházelo ke vzniku skvrn na pleti, vypadávání vlasů a kažení zubů.
Arsenikové vafle po americku
Na konci 19. století se v Americe v novinách objevily reklamní články ohledně skvělých účinků jistých vaflí, které pokud sníte, poradí si hravě s pihami, pupínky a ostatními neduhy na obličeji. Produkt obsahoval jedovatou příměs – arsenik – a vůbec se tím netajil. Na obalu si spotřebitel mohl přečíst název Arsenikové vafle pro hezčí pleť.
Arsenik byl známý jed již za viktoriánské doby, ale zjevně si některé ženy myslely, že když ho nebudou užívat příliš, nic zásadního se nestane. Používal se občas v lékařství a pokud to bylo opravdu výjimečně, nebyl tolik nebezpečný. Navíc bledá pleť byla znakem vyšší sociální vrstvy, neboť tito lidé nepracovali na slunci. Jenže při pravidelném pojídání vaflí docházelo k nebezpečným nežádoucím účinkům, například k poškození ledvin, ztrátě vlasů, arsenické keratóze či ke ztrátě pigmentace kůže.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.
