Paříž
Paříž. Foto: Unsplash

Do Rodiny nejde vstoupit, z Rodiny nelze vystoupit. Tak zní základní pravidlo záhadné křesťanské komunity, která už od 18. století žije ve východní části Paříže. Zhruba tři tisícovky členů se sice volně pohybují po městě, ale svému okolí se straní. Sňatky mohou probíhat pouze mezi členy, tak je zachováváno tajemství fungování této společnosti, stejně tak jako její rituály. O komunitě se donedávna prakticky nic nevědělo, dokud nezačaly prosakovat první strohé informace.


Uzavřeni před vnějším světem

Členové Rodiny sami sebe za sektu nepovažují, ale okolí se je takto nezdráhá označit, ačkoliv je ani francouzské úřady mezi sekty nezařazují. Komunita se nestýká s nikým mimo vlastní členy, ani s ostatními křesťany, které považuje za pohany stejně jako nevěřící. Do Rodiny se nedá provdat či přiženit, ani jakkoli jinak vstoupit. Jedinou cestou je narození.

Naprostá izolace od běžného života prý členy Rodiny netrápí a svůj kulturní a sociální život považují za velmi bohatý. Podle stručných informací od hrstky zběhů, které přinesl portál The Limited Times, dbá komunita na velmi přísná pravidla už od dětství. Členové jsou vychováváni v přísných náboženských pravidlech, přičemž ústřední roli jejich života hraje příprava na apokalyptickou budoucnost. Rodina se cítí být vyvolena pro nebeské království, ale její členové musí být těmi nejlepšími možnými věřícími.

Paříž
Na ulici členy Rodiny možná ani nepoznáte. Foto: Unsplash

Jeden z uprchlíků popisuje těžké dětství plné přísných náboženských pravidel a absolutní odříznutí od vnějšího „barbarského“ světa, ve kterém se ale paradoxně mohou svobodně pohybovat. Žena nikdy nepracuje, ale stará se o rodinu. Pokud však zemře, není jí dopřáno běžného pohřbu, ale je uložena do hromadné hrobky s dalšími nebožkami.


Bez vůdce, ale s velkými (nejen) zdravotními potížemi

Rodina nemá žádného vůdce. Je prý jako stádo bez pastevce, ale propletené řadou příbuzenských vztahů. Údajně existují jakési mužské autority, ale oficiálně není nikdo na vrcholu společenské hierarchie. Jenže nepružnost původní členské základny, která se zřejmě zformovala v 18. století, ale možná i dříve, vede k problémům spojeným s absencí genetické rozmanitosti. Ženy v komunitě otěhotní v brzkém věku a za svůj život porodí nadprůměrný počet dětí, a tak se skupina sice dobře rozrůstá (v 70. letech minulého století prý bylo členů jen asi tisíc), ale důsledky jsou často velmi ošklivé.

Jedna z anonymních uprchlic popsala případ ženy, která porodila pět dětí. Dvě však zemřely a zbylé tři jsou invalidní. Také zmiňuje bratrance s Bloomovým syndromem a častý výskyt rakoviny. Tím, jak komunita odmítá styky se světem, jsou i kontakty s odbornými lékaři maximálně omezené. Dále zmiňuje problémy s alkoholem některých členů a časté sexuální zneužívání. Tato tvrzení však nelze ověřit od další osoby a Rodina ve všem zarytě mlčí.

Ačkoliv se členové Rodiny snaží před vnějším světem maskovat, některé jejich rysy je dokáží na veřejnosti odhalit, obzvláště jde-li po ulici větší skupina. Často jsou si nápadně podobní, mají blond vlasy a v souvislosti s pravidly v určování jmen potomků mají i podobná a často dokonce stejná jména.




Přidat na Seznam.cz
Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.