Pamukkale je nepochybně jedním z nejpozoruhodnějších přírodních míst na světě a zároveň nejoblíbenější destinace Turecka. Nachází se ve vnitrozemí provincie Denizli v blízkosti řeckého starověkého města Hierapolis, které bylo založeno na konci 2. století před naším letopočtem. Dnes pozůstatky starověkého města zahrnují lázně, ruiny chrámu, nekropole a divadlo.
Název Pamukkale v překladu znamená „bavlněný hrad“. Ohromující jsou bílá jezírka, která vznikla, když se přes okraj útesu začal přelévat pramen s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého. Ten se ochlazoval, tvrdnul a zanechával vápenité usazeniny. Místo bylo už od pradávna využíváno pro koupání v teplé vodě.
Dechberoucí jezírka, krápníky a teplá voda
Vápníkem naplněná jezírka z travertinu (vápenec usazený kolem minerálních pramenů) klesají do hloubky 200 metrů a připomínají zamrzlé vodopády, po kterých se slévají mělké přírodní termální prameny. Vytvořily vizuálně ohromující krajinu plnou krápníků a teras. V oblasti, kde je neustále v podzemí aktivní sopečná aktivita, se nachází 17 horkých pramenů v teplotách od 35 do 100 °C. Když se voda přesycená uhličitanem vápenatým dostane na povrch, začne se usazovat v podobě gelu, který nakonec krystalizuje v zářivě bílý travertin.
Kleopatřin bazén
Nad bílými jezírky Pamukkale je jedno obzvláště velkolepé místo napájené termálními prameny. A právě zde se návštěvníci mohou vykoupat na místě, kde ráda pobývala Kleopatra. Kdysi ještě nad tímto starobylým termálním bazénem stával Apollonův chrám se zdobenou střechou podepřenou dórskými sloupy. Sloupy, které se při zemětřesení zřítily, jsou do dnešních dnů ve vodě, přesně na místech, kam spadly a návštěvníci je tak mohou při koupání obdivovat. Kvetoucí rostliny a udržované stromy ve svěží zahradě kolem starobylého bazénu přispívají k relaxační atmosféře, zatímco hned za okrajem bazénu se nachází další ruiny Hierapolis.
Hierapolis
O původu starobylého města Hierapolis se toho moc neví. Po založení bylo součástí Seleukovské říše. K rozvoji lázeňství zde došlo za vlády císaře Tiberia, kdy se oblast stala součástí římské provincie Asie. Velká část města byla zničena v roce 17 našeho letopočtu, kdy oblast zasáhlo velké zemětřesení.
Výjimečný je i systém kanálů, který odvádí termální vodu do okolních vesnic a polí. Prameny se táhnou až do vzdálenosti 70 km.
Hierapolis je příkladem řecko-římského termálního zařízení, kde byly léčivé vlastnosti pramenů využívány v lázních. Vodoléčba byla doprovázena náboženskými praktikami, které se vyvíjely ve vztahu k místním kulturám.
Nekropole (město mrtvých, starověké pohřebiště), která se rozprostírá do vzdálenosti přes 2 km, poskytuje rozsáhlé panorama pohřebních praktik řecko-římské éry.
Galerie:
