Lockdowny po celém světě umožnily vědcům shromažďovat nesmírně cenné informace o seismické aktivitě. Expertům z Královské observatoře v Belgii se podařilo shromáždit a analyzovat velké množství dat, která v budoucnu umožní přesnější detekci blížícího se zemětřesení.
Data z rentgenové observatoře Chandra, která obíhá Zemi ve výšce okolo 140 000 kilometrů a z pozemského radioteleskopu MeerKAT v Jihoafrické republice posloužila astronomům z NASA k vytvoření úchvatného snímku srdce Mléčné dráhy.
Na začátku léta 2013 byl u pobřeží Namibie spatřen plejtvákovec šedý. Na jižní polokouli a navíc v Atlantském oceánu je ale takové setkání zcela ojedinělé, protože domovinou těchto středně velkých kytovců bývají vody severního Pacifiku.
Jupiterův měsíc Europa je již řadu let kandidátem číslo 1 na potenciální mimozemský život ve Sluneční soustavě. Teď se tato šance ještě zvyšuje. Chladné těleso totiž s největší pravděpodobností ukrývá podmořské sopky.
O jazykových schopnostech neandrtálců se ve vědeckých kruzích vedlo mnoho diskuzí, avšak žádná studie nepřinesla odpověď. To možná změní nový výzkum vědců z americké univerzity v Binghamtonu a španělské instituce Universidad de Alcalá.
Masu ledu, která odpovídá nárůstu hladiny moře o 1 – 2 metry, už zřejmě nemají zachránit ani okamžité kroky vedoucí ke zpomalení globálního oteplování.
Pierre Teilhard de Chardin došel k přesvědčení, že původní tkáň univerza, z níž vše vzniklo, a to včetně života, není jen pouhou hmotou, ale jakousi oduševnělou sférou s potenciální schopností rozvíjet se až k myšlení, duchu a rozumu, což představuje člověka.
První velký krok k pochopení kontinentálního driftu učinil Alfred Wegener (1880 – 1930), velmi zvláštní osobnost vědy přelomu 19. a 20. století. Vystudovaný německý astronom, který propadl paleoklimatologii, si za svojí tezí neoblomně stál až do tragického konce života.
Jednoduchá odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku zní, že Zemi obíhá pouze jedno těleso, které nazýváme Měsíc. Na noční obloze je to největší a nejjasnější objekt a současně těleso, které jsme jako jediné při výzkumu vesmíru navštívili.
Masivní tání ledovců způsobilo od 90. let minulého století výrazný posun v rotační ose Země. Studie vědců z Čínské akademie věd publikovaná v prestižním médiu Geophysical Research Letters ukazuje, že se v důsledku klimatické krize posunuly oba zemské póly.
Země během svého pohybu kolem Slunce prochází mračny vesmírného prachu. Podle výzkumu mezinárodního týmu vědců se na povrch naší planety ročně dostává několik tisíc tun tohoto materiálu.
Odborně se tomuto zvláštnímu úkazu říká parhelium, ale spíše jej můžeme znát jako vedlejší slunce. V angličtině se pro něj vžilo označení sundog, neboli sluneční pes. Jde o jeden z nejvýraznějších halových jevů a lze jej spatřit i na našem území.
Fatu morgánu je zpravidla možné vidět v oblastech s velkými a homogenními rovnými plochami, třeba na hladinách moří, na pouštích nebo v polárních oblastech. Existují však i výjimky.
Drtivý dopad asteroidu Chicxulub znamenal konec dinosauří éry, zároveň však s velkou pravděpodobností zapříčinil vznik dnešního jihoamerického pralesa.
Jaký je nejdelší tvor na světě? Snad by to mohl být plejtvák obrovský nebo nějaký tropický had? Omyl. Tohle monstrum spadá do řádu trubýšů a nejspíše jej neznáte, protože jeho domovinou je hluboký oceán a setkání s člověkem jsou ojedinělá.
Hypotetická planeta Devět, která by se měla nacházet daleko za Neptunem, je podle vědců z Michiganské univerzity pouhým přeludem. Astronomové nenašli žádné nové důkazy o její existenci.
