V letech 1940 – 1945 místo jak z Dantovského pekla. Obrovská továrna na smrt, kde i ti, kteří nešli rovnou do plynu, v důsledku hrozivého zacházení umírali do tří měsíců. Z Osvětimi je dnes památník obětem nacistického teroru. Areál Auschwitz I i Březinky je otevřen veřejnosti a nabízí nejen možnost být tam, kde k tomu všemu docházelo. Ukazuje i to, jak tábory vypadaly. Den co den sem přijíždí stovky lidí a místní průvodci se prakticky nezastaví.
S cestovkou nebo sólo? Každé má své pro a proti
Výlet do Osvětimi zprostředkovává celá řada cestovních kanceláří. Pravidelně je některými z nich nabízen i za zvýhodněnou cenu, a to na různých slevových portálech. Vybrat si lze zájezd jednodenní či delší. Od toho se pak odvíjí rozsáhlost prohlídky a výkladu.
Jednodenní verze zájezdu nabídne základní prohlídku komplexu Osvětim I a II – Březinky. K dispozici je i průvodce v požadovaném jazyce. Jelikož jsou tábory celý den přeplněné turisty, každá skupina dostane sluchátka a přijímač, na kterém si zvolí uvedenou stanici, jež vysílá výklad právě jejího průvodce. Ten jej říká do mikrofonu. Je tak zajištěn nejen čistý poslech, ale i kvalita předávaných informací.
Několikadenní zájezdy jsou pak obvykle spojeny s návštěvou dalších zajímavých míst v okolí, jako například město Krakov nebo solné doly Wieliczka.
Výhodou cestovních kanceláří je bezstarostný výlet, turistům je zajištěna doprava, vstupenka, průvodce, pojištění i případné ubytování. Není tak třeba nic, než jen se včas dostavit na místo odjezdu.
Na druhou stranu délka prohlídky i pobytu v samotných táborech je jasně vymezena, pokud má účastník zájezdu zájem se po prohlídce sám ještě toulat oním ponurým místem, pak je vhodné zvolit vlastní organizaci a jet mimo služby CK.
Co prohlídka míst nepředstavitelného utrpení nabídne
Osvětimský komplex zahrnuje základní tábor, v němž stále stojí zděné budovy, které sloužily jako vězení, nemocnice i správní objekty. Nedaleko je i dům, dříve příbytek velitele. Návštěvníky dodnes obklopují ostnaté dráty, v rozích stále stojí strážní věže. Jakýmsi vrcholem prohlídky je návštěva krematoria a plynové komory. Již nejsou původní, byly však zbudovány dle původních plánů tak, aby zůstaly pro představu návštěvníků.
Jednotlivé domy nabízí i řadu materiálů připomínajících dobu fungování tábora. Fotky vězňů, osobní věci, informační tabule či obrázky, které vězni nakreslili a v nichž odráží své utrpení.
Součástí stálé výstavy jsou hromady oděvů, vlasů, bot, hraček, hrnků, kufrů, protéz a dalších věcí, které byly obětem odebrány a měly být určeny pro zájmy říše.
Samotný vstup do areálu dodnes „zdobí“ nápis „Arbeit macht frei“, jako vrchol zvráceného přesvědčení velitele tábora Rudolfa Hösse. Tato cedule se po válce dostala do osobního vlastnictví, z něhož byla znovu získána pro účely památníku.
Druhý tábor, Březinka, neobsahuje fotky, věci, ani všudypřítomné informační cedule. O to víc však na návštěvníky nechá dýchnout ponurou atmosféru, která kdysi trýznila její obyvatele. Na obrovské ploše tu stojí vstupní brána, jíž prochází koleje. Na nich stojí jeden z „dobytčáků“, tedy vagonů určených pro přepravu zvířat. Ty však byly za druhé světové války užívány pro deportaci lidí do táborů smrti.
Uvnitř areálu stojí řada dřevěných budov, které sloužily jako ubikace vězňů. Ti zde byli natěsnáni tak, že se v noci nemohli ani otočit. Mnohdy se místem nočního klidu musela stát i ledová zem, neboť kapacity byly zkrátka několikanásobně překročeny.
V některých budovách stojí dřevěné konstrukce, které sloužily jako postele, v jiné lze spatřit toalety. To byla jen řada otvorů, jeden vedle druhého, v betonovém kvádru. Neuvěřitelné ponížení pro lidi už tak sužované. Na vykonání potřeby byl navíc jen omezený čas, tudíž si vězni častokrát museli ulevit přímo do kalhot, což jim přineslo rány a kopance dozorců. Někdy rovnou smrt, dle nálady katů. Ani tyto budovy nejsou původní, byly znovu postaveny pro ilustraci dřívější reality. Kdysi zde byly i objekty další, jako nemocnice, místo ohavných pokusů doktora Mengeleho, ale i škola či školka, coby nacistický výsměch lidem už tak odsouzeným k smrti.
Krematoria a plynové komory byly na sklonku války nacisty zničeny. Dnes je připomíná jen hromada suti a památník na místě zbudovaný.
Věčné naříkání zavražděných
V Březince, táboře, ve kterém docházelo k hromadné genocidě a zplynování více jak milionu lidí, panuje zvláštní ticho. Ptáci jako by se mu vyhýbali. Za to tu údajně stále fouká vítr. V létě, v zimě, pořád tu vane vánek, kterému někteří přisuzují zvláštní význam. Má to být tiché sténání duší, které nemohou najít klidu. Neustále tak zůstávají připoutané k tomuto místu jejich popravy a skrze vítr naříkají.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
