Bavorský Pasov patří ke středně velkým městům. Rozlohou a počtem obyvatel, kterých je přibližně 50 tisíc, nemůže konkurovat obrovskému Mnichovu, ale ani Regensburgu či Norimeberku. Přesto má jeden primát, kterým se jen tak ledajaké město pochlubit nemůže. Přímo v srdci Pasova se stékají řeky Dunaj, Inn a Ilz v jeden mohutný veletok a pohled na tuto scenérii je opravdu nádherný.


Dějiny Pasova ovlivňovaly i České země

S řekami je ve městě spjato již od pradávna téměř vše. Na přelomu našeho letopočtu využil výhodné polohy k usídlení keltský kmen Bójů (podle nichž se také zřejmě Čechám říká Bohemia). Římané, kteří v místech budoucího města vystavěli v 1. století našeho letopočtu opevnění, střežili severní hranici říše zvanou Limes Romanus. Z neznámých důvodů ale na konci 5. století pevnosti opustili a dali tak možnost bavorským kmenům usídlit se na strategicky významném místě. Ti po brzkém přijetí křesťanství založili v Pasově klášter a z místa se stalo centrum mladé víry, které konkurovalo nedalekému Salzburgu v dnešním Rakousku. V Pasově také přijali křest moravští Mojmírovci pravděpodobně v roce 831.

Město těžilo ze své výhodné polohy po celý středověk. Pasov byl křižovatkou cest spojující všechny světové strany. Pro České země byla významná především Zlatá stezka, která spojila dosud odříznutou českou kotlinu s územím na jih od Dunaje. Významnými historickými milníky bylo vybudování dřevěného mostu přes mělký, avšak široký Inn v roce 1133 a stavba kamenného mostu přes Dunaj v roce 1278. Pasov se tak stal dopravní tepnou mimořádné důležitosti.

Prakticky celý středověk mělo hlavní slovo ve městě biskupství. Nejhorší roky prožil Pasov v 17. století, kdy jej zasáhla morová epidemie i četné požáry. Avšak kvůli ohni vznikly ve zničeném městě nádherné barokní stavby, které turisté obdivují dodnes.

Pasov je také místem vzniku hrdinského eposu Píseň o Nibelunzích. Ten byl sepsán ve 13. století tehdejší hovorovou němčinou a vypráví o zkáze rodu Burgundů. Jako většina podobných spisů, i Píseň o Nibelunzích popisuje nadpřirozené jevy nebo víle.

Tváří Pasova jsou řeky

Soutok tří řek vytváří pravou a nezaměnitelnou tvář města. Dominantní je především soutok dvou velký řek Innu a Dunaje, který vytváří poloostrov, na kterém je situováno historické jádro Pasova. Nábřeží obou řek lemují nádherné starobavorské domy, mezi nimiž kraluje dóm svatého Štěpána, jehož dostavbu po požáru města v 17. století dirigoval slavný architekt Carlo Lurago. Ten, ač Ital, pracoval hlavně v Čechách a stál u zrodu mnoha krásných barokních staveb u nás. Zemřel v Pasově po právě dokončené rekonstrukci famózního dómu. V dómu jsou umístěny největší chrámové varhany světa a nedaleko něj na hradbách můžete potkat “Pasovského blba”, což je vytesaná kamenná hlava, o jejímž původu se vlastně nic neví.

Mezi dvě řeky je kromě množství měšťanských staveb vtěsnána nová biskupská rezidence, která vznikla rovněž po velkém požáru. Na krásném náměstí Rathausplatz najdete starou radnici s muzeem skla. Pasov byl totiž významným producentem skla a porcelánu. K dalším místům, která stojí za vidění, je množství církevních staveb, které patří ke koloritu Pasova podobně jako řeky. Kostely sv. Pavla, sv. Matouše nebo sv. Michaela zaujmou nejen věřící, ale i milovníky historie a architektury.

Pokud se vydáte mimo centrum Pasova, dobře uděláte. Na pahorku při soutoku Dunaje a říčky Ilz leží hrad Veste Oberhaus. Ten je hradbami propojený s menším hradem, který je situován pod kopcem přímo u soutoku těchto dvou řek. Z horního hradu je nádherný výhled na celé centrum Pasova s mohutným soutokem.

V Pasově se ale dobře najíte i pobavíte. Nebylo by to Bavorsko, kdybyste neměli možnost ochutnat oblíbené Weisswursty s preclíkem a dobrým pivem. To si můžete vychutnat třeba při vyhlídkové plavbě po Dunaji nebo Innu. Jen tak naplno poznáte město, které po tisíce let utvářely právě tyto dva toky.


Galerie:





Další čtení