revoluce

Velká francouzská revoluce představovala milník, v jehož důsledku došlo v zemi k řadě opatření v duchu vlastenectví a národní jedinečnosti. Člověk a lidský um byl povýšen nad náboženskou víru. Věda měla nahradit Boha. Ruku v ruce s touto radikální atmosférou došlo i k vytvoření vlastního kalendáře.


Zapovězený gregoriánský kalendář jako odkaz ke křesťanské tradici

Přes tisíc let používal křesťanský svět kalendárium, založené na oběhu Země kolem Slunce. Nejprve to byl kalendář juliánský, sahající až k císaři Juliu Caesarovi. Ten následně nahradila upravená verze s křesťanským letopočtem a úpravou přestupnosti nazývaná dle papeže Řehoře VIII. (lat. Gregorius).

Gregoriánský kalendář tak jasně odkazoval k církevní tradici, což nekorespondovalo s revoluční snahou vliv církve potlačit. Měl tak vzniknout kalendář nový, nezávislý na křesťanských obyčejích, který by byl věnován celému francouzskému lidu bez rozdílu náboženského vyznání.

Revoluční kalendář nutil lid začít čas vnímat zcela jinak

Princip kalendáře i názvosloví měla vypracovat speciální komise složená z matematiků i básníků. Nakonec zvítězil kompromis mezi verzí odkazující k revolučním momentům a univerzální ideou založenou na myšlence, že tento nový kalendář postupně přijme i zbytek Evropy, a je třeba nečerpat jen z prostředí Francie. Byl tak silně ovlivněn tím, co je nám společným, přírodou, prací a hospodářstvím.

Související:
Když ženy válčí. Krásná a moudrá Zenobia si málem podmanila Egypt

Vznikl tedy kalendář o 360 dnech, které doplňovalo dalších 5 dní, představujících svátky Ctnosti, Génia, Práce, Myšlení a Odměn. Přestupný rok byl navýšen ještě o Den revoluce. Měsíců, pojmenovaných podle charakteru počasí či zemědělských pracích, v té době běžných, bylo 12 po třiceti dnech. Byl tak například měsíc vinobraní, mlh, sněhu, květů nebo žní. Každý desátý den byl dnem pracovního klidu. Sedmidenní týden byl zrušen jako přežitek. Dny představovaly latinské řadové číslovky s příponou „di“ a odkazem nikoliv na jména či na světce, ale na domácí zvířata, rostliny, zemědělské nástroje, atd.

Den měl deset hodin. Ty odpovídaly vždy 2,4 hodiny původní dle gregoriánského kalendária. Hodina měla 100 minut, stejně jako minuta 100 vteřin. Hodiny s takto upraveným ciferníkem nahradily ty lidem srozumitelné a běžné.

Těžké represe za lpění na starých zvyklostech

Za první den nového kalendáře bylo slavnostně stanoveno 22. září 1792, den podzimní rovnodennosti i vzniku republiky. Toto nové pojetí času vyvolávalo zmatky, proto bylo stanoveno tříleté „zkušební“ období, během něhož nebylo povinné jej striktně dodržovat.

Související:
Na špatném místě ve špatném čase: Pompeje zasypané popelem

Zato poté bylo jeho porušení důvodem k zatčení i soudu. Práce, vyplácení mezd, ale i veřejné akce, vše se muselo přizpůsobit. A tak například divadelní představení nebo bály byly povoleny jen desáté dny a ve svátky. Veškeré noviny se starým gregoriánským datem byly pod hrozbou trestu zakázány.

Složitost, nepraktičnost a zmatky nad zmatky ukončil Napoleon

Revoluční (též Republikový) kalendář byl ukázkou francouzského individualismu a svobodomyslnosti. V praxi se ale neujal. Francie jako by byla vyčleněna ze zbytku Evropy, protože časová odlišnost činila na mezinárodním poli značné potíže. Navíc kalendář byl složitý, prosté lidi názvy odvozené z latiny mátly a docházelo k jejich deformacím. Výsměch sklízel fakt, že revoluční kalendář na místo patriotismu odráží přírodní jevy. A co bylo nejhorší, lidé se zkrátka nechtěli vzdát svých zvyků, které se pojily s křesťanskou tradicí. Nebylo to jen slavení Velikonoc nebo Vánoc, ale rovněž třeba neděle.

Konec tomuto zmatku učinil Napoleon Bonaparte. Původní gregoriánský kalendář opět vešel v platnost ke dni 1. ledna 1806.

Galerie:

Roční revoluční kalendář




Další čtení