Město duchů je slovní obrat, který používáme pro vylidněné městské zástavby. Lidé z těchto míst odešli z různých důvodů. Asi nejznámějším opuštěným městem je Pripjať, dříve skvost Ukrajiny, dnes jen smutná památka na „výbuch“ Černobylu. Jedno tragické město se nalézá i v Pensylvánii.
Uhelný gigant pokořený ohněm
Ač je to dnes jen těžko uvěřitelné, bývalo v Centralii rušno. Město ležící v okrese Columbia (Pensylvánie, USA) mělo na tisíc obyvatel a bylo centrem průmyslového ruchu. Místní uhelné doly zajišťovaly oblasti prosperitu. V roce 1962 ale došlo k tragédii, v jednom z dolů vypukl nekontrolovatelně se šířící požár. Ten prostoupil podzemní chodby a zchvátil vše, co mu přišlo do cesty. Není jisté, jak k tomu došlo. Nejčastější verze se přiklání ke špatně uhašené skládce v opuštěné důlní jámě, z níž se oheň rozšířil.
Důsledky se ukázaly i na povrchu. Půda byla silně nestabilní, varovný kouř stoupal z propadlišť. I když se objevují protichůdné názory, dle oficiálního stanoviska uvnitř dolů hoří dodnes a kouř, valící se z podzemí, se tu údajně bude vyskytovat další stovky let (hrubé odhady jsou v rozmezí 100 – 250 let).
Město duchů se stává Mekkou graffiti umělců
Když veškeré pokusy uhasit živel selhaly, přistoupilo se v roce 1983 k hromadnému vysídlení. Město začalo chátrat a krajinu si znovu podmanila příroda. Vstup sem nedoporučuje výstražná cedule odvolávající se na nebezpečnou zónu. Přesto několik málo původních obyvatel odejít odmítlo. Necelé desítce místních tak úřady udělily povolení zde dožít.
Ani nadšené dobrodruhy cedule neodradí. Vstup na místo s posledními zbytky staveb umírajících lidskou netečností či přítomnost v místě dřívější tragédie i současného rizika mnohé naopak láká. Velice oblíbeným se stalo zastáncům graffiti maleb. Jedna ze starých silnic je známá jako „Graffiti Highway“. Všude jsou vidět podpisy, které tu zanechali návštěvníci i kresby umělečtějšího rázu. Jejich rozmanité barvy znovu oživují šeď zapomnění.
Kostel, který přežil
Z Centralie už nezbylo skoro nic. O to významněji se na kopci tyčí kostel z roku 1911. Kdysi býval jednou z pěti místních církevních staveb. Ale podobně jako u jiných zdejších domů, pod nimiž doutnalo riziko v podobě uhelného podkladu, postupně došlo k jejich zboření.
Tento kostelík na poslední chvíli zachránil arcibiskup Stephen Sulyk, který nařídil geologický průzkum. Bylo zjištěno, že je postaven na pevné hornině a díky tomu zůstal zachován.
Někteří dřívější obyvatelé města sem pravidelně chodí k modlitbě. Kostel se stal symbolem znovu oživených nadějí na společnou tradici. Jak říká otec Hutsko, působící tu jako duchovní: „Ztratili jsme město, ale neztratili jsme náš kostel“.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
