Je tomu 63 let od nešťastného konce výpravy pojmenované po organizátorovi Igorovi Ďatlovovi. Jakkoliv se jedná o často probírané a zkoumané téma, ani po tolika letech není zcela jasné, co zapříčinilo smrt devíti členů expedice.
Smělé plány mladých badatelů
Snad by se tato túra nestala senzací, nebýt jejího záhadného závěru. Původní plán vznikl v hlavě třiadvacetiletého Igora Alexejeviče Ďatlova, který kolem sebe shromáždil horské nadšence a studenty Uralského polytechnického institutu v Jekatěrinburgu. Průzkum měl vést na uralský vrchol Otorten. Trasa byla náročná, mráz v tomto období padal téměř k mínus dvaceti stupňům Celsia, byla to výzva. Byť byli členové již zkušení horalové, přesto si na pomoc přizvali i profesionálního horského průvodce.
Dobrodružství začalo v pátek 23. ledna 1959. Po řadě komplikací se na začátku února rozhodli přes noc utábořit na místě dnes nazývaném Ďatlovův průsmyk. Byla mrazivá mlha, foukal silný vítr a neštěstí bylo na blízku. O několik týdnů později už zde byly nalezeny jen zohavené mrtvoly se zlomeninami, tržnými ranami a vyděšeným výrazem ve tvářích.
Bludy či utajované skutečnosti?
Mnozí věří, že jedním z problémů je místo, kde k tragédii došlo, sovětské orgány totiž údajně neposkytly dostatek součinnosti k řádnému prošetření případu. A tak se vyrojila celá řada hypotéz. Od útoku sněžného muže, který se zde prý čas od času zjevuje, přes napadení UFO, jehož záblesky se prý té noci zjevily na nebi, dále atak utečenců z nedalekého gulagu či duchů, kteří v místních lesích údajně přebývají, až po tajné sovětské experimenty, kterým výprava padla za oběť. Někteří jsou dokonce přesvědčeni, že onen přizvaný průvodce byl nastrčeným „pěšákem“ místních agentů.
Přesto, že se jedná o pro veřejnost lákavá témata, nic z toho se nepodařilo ani okrajově potvrdit přijatelnými důkazy. Samozřejmě, nelze vynášet jasnou skepsi, ale stejně jako u mnohých neštěstí, vzniklo zřejmě i zde mnoho spekulací, které se však nemají o co objektivně opřít. Že o zdejších horách kolovaly a kolují fantastické báchorky, je faktem, který je nevyvratitelný. Obrovské stopy Yettiho, pokusy na bázi časoprostorové reality, oživování mrtvých a celá řada dalších jsou jen krátkým výčtem.
Reálnější pohled
Pokud však chceme zůstat v rovině podložitelných faktů, pak se nabídne vysvětlení jiné. Nutno ale podotknout, že ani to nedokáže zodpovědět všechny otazníky kolem případu. Dle posledního stanoviska vědců měla být na vině lavina. Nikterak velká, jen sesuv sněhu v důsledku povětrnostních podmínek. Kalamita je však zastihla zcela indisponované – spící ve stanu. Jeví se pak logické, že členové týmu chvatně rozřízli stan a jen v tom, co měli na sobě, místo ve spěchu opustili. Byli vyděšení, snad dezorientovaní, mrzlo a oni nebyli dostatečně oblečení. Vzniklý zmatek může stát i za fyzickými zraněními.
Lze ale přijmout skutečnost, že lavina může za to, že jeden z nich přišel o jazyk a jiný o oční bulvy? Anebo byla hysterie rozum přesahující a skutečně vedla k těmto fatálním následkům? Byli silně promrzlí, podchlazení, šok mohl skutečně podpořit iracionální chování blížící se šílenství. Další nejisté vysvětlení nabízí horská zvěř, která mohla mrtvoly následně napadnout. S určitostí ale soudit nelze.
Nejnovější studie
Výše zmíněný závěr byl přijat poté, co skupina vědců v čele se Švýcarem Johanem Gaumem provedla na začátku roku 2021 zajímavý experiment. Za pomoci moderních technologií a počítačových efektů nasimulovala situaci, v níž expedice byla. A potvrdila tak dlouho odmítaný fakt, že k lavině zde skutečně dojít mohlo a s největší pravděpodobností té noci i došlo.
Závěrem? Vysvětlení s mezerami
Soudit, co se tehdy stalo, je oříšek pro odborníky, natož pro laickou veřejnost. Na základě předložených hypotéz si ale svůj názor může udělat každý. Je však potřeba smířit se s tím, že stoprocentních odpovědí se nám již zřejmě nedostane nikdy. Z výpravy přežil jen jediný člen, který se ze zdravotních důvodů předčasně vrátil zpět na stanoviště.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
Sud ku latý rys tu pije, tuje kára ten to ryje