Navštěvování míst dřívějšího utrpení je sice morbidní záležitostí, na druhou stranu představuje důležitý milník v tom nezapomenout a ukázat novým generacím, že byly tyto hrůzy skutečné. Mnohé koncentrační či vyhlazovací tábory zůstaly zachovány, nebo byly znovu obnoveny dle původních plánů tak, aby umožnily ponechat představu o zotročení milionů lidí. Jedním z nich je rakouský Mauthausen.
Tábor pro kriminální živly se změnil v centrum smrti nepohodlných
Nedaleko rakouského Lince, necelých sto kilometrů vzdáleného od rodiště Adolfa Hitlera, byl zbudován tábor, který měl internovat vrahy a jiné kriminálníky. V duchu nacistické vražedné ideologie, a podle vzoru jiných takto budovaných lágrů, se postupně stal táborem nejen koncentračním, ale i vyhlazovacím. Byli sem tak odváženi nikoliv pouze zajatci s poskvrněným trestním rejstříkem, ale nakonec i obyčejní lidé, jimž režim přiřkl statut nežádoucích.
Už od počátku fungování tábora byl návrat osob zde zadržených nežádoucí. Lidé se tu měli buď upracovat k smrti, nebo být jinak sprovozeni ze světa. To dávalo místním dozorcům široké pole působnosti, docházelo k týrání, střílení, vraždění v plynové komoře, místem smrti se staly i schody, po nichž vězni museli tahat těžké kameny z kamenolomu.
Oněch 186 schodů vedoucích z kamenolomu Wiener Graben se pro Mauthausenský komplex stalo pověstných. Lidé zde byli mláceni i účelně vražděni, často sami padali únavou a podvýživou. I kamenolom sám sloužil k trýznění, známou je tzv. skála parašutistů, odkud byli nebožáci shazováni.
Co k vidění nabídne organizovaný zájezd
Prostřednictvím cestovní kanceláře můžete zažít prohlídku s výkladem po areálu bývalého lágru, kde jsou k vidění baráky, dříve domovy vězňů i krematorium a plynová komora. Navštívit lze také hřbitov obětí zde zemřelých. Na místě stojí rovněž řada památníků postavených k pietě obětem tohoto místa, potažmo celého nacistického režimu. Jeden blok tvoří přímo materiály připomínající dobu fungování tábora i rozpínajícího se Hitlerovského teroru. Stojí zde kaple nabízející útěchu uprostřed tohoto neutěšeného místa. Určitou smutnou perličkou vám ve výkladu bude to, že mladí dnes, na otázku po účelu takovýchto nacistických zařízení, údajně řeknou, že přesně neví. Politováníhodný důkaz nedostatečné osvěty mnohých škol.
A kam vás cestovka nevezme
Přístup je však odepřen do bývalých prostor vězení. A po oněch památných schodech se s cestovkou také neprojdete, údajně z bezpečnostních důvodů.
Zatímco je tedy návštěva vězení umožněna jen na zvláštní vyžádání, bývalý kamenolom i schody z něho vedoucí jsou volně přístupné. Vstup do areálu sice uvádí cedule s nápisem varujícím před nebezpečím, to však reálně neexistuje. Nic se tu už dnes netěží a jde víceméně o louku s malou vodní plochou.
Dozvíme se bez průvodce něco? Ano
Mauthausen je volně přístupný. Lze si ho tak projít o samotě za využití možnosti zapůjčení tištěných materiálů, které služby průvodce nahradí a to v požadovaném jazyce. Takže jde jen o to, co návštěvník preferuje.
Na místě je i možno zakoupit si různé upomínkové předměty, včetně literatury zaobírající se tímto tématem. Bohužel v češtině těchto publikací moc není. A to i přesto, že tu zemřelo více jak 4 000 našich rodáků.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
