Možnosti velkoměsta nebo klid venkova? Jakou z variant upřednostňujeme jako místo našeho domova?

Ve městě je vše při ruce, obchody, služby i kultura. Velmi často však, zejména v centrech, chybí klid. Všude lidé, hluk dopravních prostředků a nedostatek soukromí. Proto se mnozí začínají uchylovat dál od tohoto chaosu a upřednostňují poklid venkova. Jaká jsou pro a proti?

Město, pro mladé blízko za zábavou, pro starší kousek do krámu

Takto zjednodušeně lze popsat základní výhodu městského života. Samozřejmě záleží na tom, v jaké části města žijeme, periferie nám tak do tohoto vzorce zapadat nebudou.

Mladí se často stěhují z vesnice do města, protože chtějí mít blízko k jeho kulturním možnostem. Koncerty, kina, výstavy a různé zájmové spolky. Společenské vyžití je s občasnou vesnickou zábavou nesrovnatelné.

Ale není to jen o zábavě. Ve větších městech jsou soustředěny veřejné služby, ať už lékaři či úřady. Většinou zde funguje městská doprava, není tak třeba vlastnit auto nebo chodit pěšky. Vyřídit tak své záležitosti můžeme snadněji a nemusíme organizovat přesun z odlehlé vsi. Podobné je to i s nakupováním. Ve městech jsou obchody všeho druhu. A tak není problém, když v osm večer dostaneme chuť na čokoládu. Většinou je ještě někde otevřeno.

Vesnický život, v dnešní době vize klidu uprostřed uspěchaného světa

Řada lidí však „luxus“ velkoměsta mile ráda vymění za klid venkova. V dnešní době připadá na rodinu i několik aut, dojet si tak do města a zařídit vše potřebné, není až takový problém. Dojde ale k tomu, že se na autě staneme závislí, pokud je nepojízdné, znamená to nepříjemné komplikace. I na vesnici však naštěstí funguje minimálně autobusová doprava. Její četnost nebývá až tak velká, přesto se ale i tak do města dostat dá.

Vesnice povětšinou nabídne příjemné prostředí, všude zeleň, čistý, nadmírou dopravy neznečištěný vzduch. A ta pohoda, život jako by se tu zvolnil. Jsme daleko od každodenního shonu z práce, několik kilometrů pryč od chaosu města, kde se lidé tlačí v dopravních kolonách či nákupních frontách.

Vyrazíme-li na procházku, les či louka jsou blízko. A nepotkáme tam davy dalších, kteří rovněž hledají relax, jak to bývá v městských parcích.

Lidé, jakoby k sobě měli blíž. Nemusí se sdružovat do komuny, nemusí se vídat každý týden. Přesto je zde vzájemný vztah znatelně jiný. Nejsou si tak cizí.

Vesnické prostředí bude blahodárně působit i na psy. Sice si  zvyknou všude, ale přeci jen, na vesnici mají větší „pole působnosti“, venčení není limitováno na místní park či chodník u silnice. A i majitel může být klidnější. Ohavný trend dnešní doby – trávení psů pomocí návnad pohozených v trávě je častější ve městech než někde uprostřed lesa u vesnice.

Nic ale není jen černé a bílé. I ve městě je klid a i na vesnici si lidé mohou lézt na nervy

Zmíněné výhody však nejsou stoprocentní podmínkou. Stejně jako se říká „jiný kraj, jiný mrav“, tak i co městská část či konkrétní vesnice, to jiné životní podmínky.

Navíc co jednomu může přijít jako výhoda, to druhého limituje. Například cvrkot cvrčků místo troubení tramvaje do ticha noci. Tramvaje, která nás totiž prakticky kdykoli může odvézt za zábavou a přáteli. A co pro jednoho plus, druhému k naštvání. A tak třeba otevřenost vesnických lidí může pro někoho představovat nežádoucí vystoupení z anonymity, jíž nabízí život uprostřed velkého sídliště.

Pryč a přesto blízko, ideální stav

Bydlet někde, kde si „lišky dávají dobrou noc“ může být sice lákavé, přesto ale nejvyhledávanějšími bývají vesnice v těsné blízkosti města, kam lidé zpravidla dojíždějí do zaměstnání, za studiem nebo si tam hledají práci. Nabízí totiž výhody venkovského života při zachování blízkosti možností města. Některé tyto vesnice dokonce spadají pod systém městské dopravy, kombinace výhod se tak skutečně prolíná.