Jedni tipují výherce a vášnivě sledují průběh boje, jiní kroutí hlavou nad zbytečností hecování zvířat k zápasu jen pro lidské pobavení. Na rozdíl od býčích zápasů, kde je osud zvířete v závěru boje zpečetěn, ohání se majitelé velbloudů tím, že zvířatům neubližují. O co tedy vlastně jde?
Wrestling, zábava pro otrlé
Wrestling je sport s prvky souboje. Jako takový býval ve svých počátcích atrakcí v cirkusech, kde urostlí muži bojovali o přízeň publika. Dnes už se jedná o profesionální soutěžní zápasy, v nichž se točí velké peníze, a které se vysílají na placených televizních kanálech.
Oproti tomu velbloudí wrestling není záležitostí peněz, údajně jde jen o zábavu a udržení kulturní zvyklosti. Velbloudí zápasy, jak bychom jej mohli také nazvat, mají předlouhou tradici. Po celá staletí jsou pořádány například v Turecku.
A jak to celé kdysi vlastně vzniklo? Podnikatelé během svých obchodních výprav napříč Tureckem hledali po večerech zábavu. V karavansarajích, orientálních hostincích, kde přespávali, tak prý začali pořádat zápasy, jejichž hlavními aktéry byli jejich velbloudi, na nichž přepravovali zboží.
![malba velbloudů](https://svetobeznik.info/wp-content/uploads/2019/11/velbloudi-16stoleti.jpg)
Samička jako důležitá motivace k boji
U většiny tvorů je to stejné. Když má sameček zájem o pěknou samičku, naparuje se až tak, že je ochoten se o její přízeň i poprat. Tento jednoduchý princip využívá i wrestling v tureckém Selçuku.
Rok co rok se tu v lednu pořádá monstrózní podívaná, během níž se mezi sebou utká více jak stovka velbloudů. Třetí lednový víkend, to jsou dny, na které místní netrpělivě čekají. Koná se totiž jeden z nejvýznamnějších festivalů, který mívá až dva tisíce přihlížejících fanoušků.
Slavnost je zahájena přehlídkou velbloudů, kteří procházejí městem zahaleni v okázalých barevných látkách, vyzdobených tak, aby co nejvíce zaujaly pozornost přihlížejících, neboť je vybírán ten nejhezčí. Ceny se však neudělují, obdiv je ale i tak oceněním dostatečně významným.
Pak přijde hlavní náplň festivalu, a to samotné souboje. Vždy dva velbloudi, opět co nejlépe „vyšňořeni“, jsou proti sobě postaveni v ringu. Samička je poblíž a přihlíží, což samce většinou nabudí k agresi vůči svému sokovi. Aby si nijak vážně neublížili, neboť v přívalu adrenalinu rozběsněná zvířata ráda koušou a vytrhávají protivníkovi šlachy z nohou, musejí mít jakési náhubky, znemožňující úplné otevření tlamy a použití zubů.
Vyhraje ten, který svého rivala zpacifikuje a znemožní mu další pohyb. Buď ho zasedne, zalehne, někdy to však není potřeba, neboť druhý aktér vezme do zaječích. Nejčastěji však souboje končí nerozhodně.
![velbloudice](https://svetobeznik.info/wp-content/uploads/2019/11/velbloudice.jpg)
Velbloud jako člen rodiny, jehož maso se na závodech hojně prodává?
Organizace na ochranu zvířat volají po zákazu takovýchto činností. Majitelé velbloudů se však brání, co mohou, a snaží se o zanesení zvyku na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zneužívání zvířat popírají, naopak tvrdí, že velbloudi jsou pro ně cenností a nikdy by nedovolili, aby se jim dělo něco zlého. Striktně se oprošťují například od podobnosti s velbloudími zápasy v Egyptě, které představují jakýsi nelegální ekvivalent. Někteří své hrbatce dokonce pojmenovávají podle svých dětí a hrdě je pasují na členy rodiny.
Na druhou stranu drobet morbidně toto tvrzení zní v kontrastu s tím, že se během zápasů údajně prodávají párky z velbloudího masa, které místní stánky grilují a nabízejí jako lahůdku.
Bojovník, běžec, manekýn, pomocník i turistická atrakce
Velbloud má v turecké tradici od nepaměti nezastupitelné místo, coby hospodářské zvíře. V oblasti tvůrce lidské zábavy to pak wrestlingem nekončí. Pořádají se i velbloudí závody v běhu či jakési sólo módní přehlídky, v nichž jsou do drahých modelů oblékáni právě velbloudi. Že slouží i jako atrakce pro turisty s plnými peněženkami netřeba zmiňovat.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).