Hubert Robert - Požár Říma
Požár Říma, Hubert Robert (1785), Volné dílo

Na Apeninském poloostrově panovala letní noc. Většina obyvatel slavného Říma spala. Když se v jednu chvíli citelně oteplilo, bylo jasné, že na vině není jen tetelící se letní vzduch. Psal se rok 64 a osm století staré vzkvétající město právě začínalo hořet. Jeho obyvatelé byli vystaveni živlu, který za pouhé tři dny přeměnil většinu Říma v popel.

Despotický Nero

V roce 64 vládl impériu císař Nero. Do dějin vešel nejen jako adoptovaný následník trůnu po Claudiovi, ale především jako šílený despota. A právě jemu je velký požár Říma přisuzován, přestože pro obvinění neexistuje jediný důkaz. A důvod? Nero si chtěl údajně v Římě udělat místo pro okázalý palác.

Požár začal v obchodě s hořlavinami, a tak měl oheň výborné podmínky pro rychlé rozšíření. Vítr navíc foukal od řeky Tibery směrem do města, a tak se brzy ve spárech plamenů ocitla velká část dolního Říma. Při výstavbě města nikdo neřešil nebezpečí ohně ani jiných živlů, v centru Říma chyběla otevřená prostranství, která by oheň mohla alespoň zpomalit. Na místo toho plameny přeskakovaly z jedné střechy na druhou přes úzké a klikaté uličky. Vznikla panika, lidé při útěku naráželi jeden na druhého, padali a také umírali. Nebyla žádná možnost, jak oheň zastavit. Pouze 4 ze 17 městských obvodů neskončily v ohni. Hořelo šest dní a z domovů byly vyhnány tisíce uprchlíků, kteří se shromáždili za městem.

Byl viníkem císař?

Podezřelým číslo jedna se ihned stal nejmocnější muž říše. Mnoho historiků bylo přesvědčeno, že požár souvisí s touhou císaře po novém paláci. Dodnes je známá legenda o tom, jak Nero sleduje požár zpovzdálí, přitom hraje na lyru a zpívá píseň o dobytí Troje.

O tom, že je císař žhář, ale neexistuje důkaz a teprve v nedávné době začali jeho vinu zpochybňovat i historici. Ti vycházejí především z historických zpráv. Tacitus, římský historik, tvrdil, že císař v době požáru vůbec nebyl ve městě a když Řím uviděl v popelu, energicky se pustil do pomoci lidem bez střechy nad hlavou. Mezi obyčejnými lidmi říše byl císař populární a nenávist k němu byla pěstována především mezi vládnoucí elitou. Dalším faktem proti úkladnému založení požáru stojí fakt, že chtěl Nero palác stavět na úplně jiném místě.

Křesťané v prvním století. Od sekty k světovému náboženství

Požár, ačkoliv drastický, způsobil další hrůzu. Nero začal hledat obětního beránka. Jeho prsty ukázaly na novou a nedůvěryhodnou sektu jakýchsi křesťanů, a tak se následující roky nesly v jejich krutém pronásledování a mučení. To paradoxně vrhlo nové náboženství do centra pozornosti, a tak se z neznámé sekty během relativně krátké doby stalo náboženství, které si získalo miliony oddaných. Pokud by k ničivému požáru Říma nedošlo, můžeme jen spekulovat, jak by dnešní svět, postavený na křesťanských základech, vypadal.

A proč Nero křesťany nenáviděl a oni zase jeho? Důvod je prostý. Římané milovali pozemské radosti, křesťané naopak hlásali o království nebeském a jakékoliv pozemské slasti zavrhovali. To Nerona drásalo. Křesťané zase všechny římské elity považovali za mocnáře, kteří ukřižovali Ježíše Krista. Krvavý spor byl na světě a trvalo ještě několik století, než křesťané přestali pod římskou rukou umírat. Historici zároveň nevylučují, že za zapálení Říma stojí právě křesťané, i když nejpravděpodobnější příčinou požáru je nehoda.


V seriálu Na špatném místě ve špatném čase vás provázíme světovými městy postiženými různými druhy katastrof, ať už způsobených přírodními živly nebo samotnými lidmi.

1. díl: Port Royal 1692
2. díl: Tijuana 2019
3. díl: Pompeje 79
4. díl: Salem 1692
5. díl: Hamburk 1943
6. díl: Lidice 1942





Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz


Související

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *