romava
Most přes Romavský potok. Foto: GuentherZ, CC BY 3.0

Zejména v pohraničních oblastech České republiky kdysi bývala celá řada obcí, jejichž historie mizí s umírajícími pamětníky a zbytky samotné existence těchto vísek dnes už jen zarůstají vegetací. Na jihu Čech, v těsné blízkosti Rakouska, kdysi stávalo pár desítek baráčků, o jejichž vlastnictví se vedly národnostní spory. Řeč je o jindřichohradecké vsi Romava a samozřejmě nutno říct, že v tomto sváru nebyla jedinou pohraniční oblastní.

Několikrát zplanýrovaná, do doby komunismu však znovu obnovovaná

Na území Romavy došlo k zástavbě už kolem roku 1375. Pak ale přišli husité a původní osadu vypálili.

První zmínka o vísce jako takové se váže k roku 1487. V té době oněch pár chaloupek patřilo k zámku v Nové Bystřici. Místní obyvatelé se živili především zemědělstvím, na lukách se pásly hlavně ovce, u domů štěkali psi a ve staveních samotných žili lidé v klidu a míru. Jenže pak udeřila Třicetiletá válka a území bylo opět vypleněno.

Související:
Příběh karlovarské vísky. Vysídlená obec Skoky byla dějištěm rodinné tragédie

Ves však byla znovu obnovena. Až do roku 1918 příslušela k Rakousko – Uhersku a žili zde Češi, většinově však Němci a Rakušané. Po skončení první světové války území připadlo Čechám, ale obyvatele jiné národnosti zatím ještě nikdo nevyháněl.

Pustina, Romava či Romau?

Romava nikdy nebyla velkou vesnicí. Byť zde postupem času vznikl obecní úřad, hospoda, škola (německá), hasičská zbrojnice, kaple a po rozpadu Rakousko – Uherska i celnice, stále se jednalo jen o území o rozloze zhruba 440 ha, kde stálo na šest desítek domů. A tak víska získala neoficiální, za to však hojně používané přízvisko „Pustina“ (nebo též „Pustá“).

Před rokem 1939 se Romava stala součástí Německé říše, vsi se začalo říkat „Romau“ a Češi tu už nebyli vítáni. Začalo se zde rozmáhat jakési vlastenectví vůči okupujícímu Německu i sympatie k jeho vůdci, Adolfu Hitlerovi. V předvečer vypuknutí druhé světové války tady „hitlerovci“ obsadili místí celnici na důkaz symbolického vítězství nad Čechy.

To se obdobně zopakovalo i po válce v roce 1945, kdy se zde naopak zabydleli partyzáni a všechny obyvatele německé národnosti vyhnali z našeho území.

Související:
Český kras je bránou do dávné minulosti i místem pro romantické toulky

Každoroční tichá vzpomínka

Romavu tak znovu zabydleli Češi, ale i Slováci či Romové. Radost z osvobození z okovů nacismu však vystřídal útlak režimu nového. Vesnice byla začátkem padesátých let minulého století vysídlena zcela z důvodu budování tzv. Železné opony. Území totiž muselo být volné pro rozpínající se pohraniční pásmo. Ves byla srovnána se zemí. Dnes tu lze nalézt maximálně malé zbytky základů, zarostlých houštinami.

Na místě bývalé kaple „Nalezení svatého Kříže“ byl vztyčen památný kříž, u kterého se jednou ročně scházejí poutníci i pamětníci. Při pohledu na zarostlé území, kdysi svůj domov a místo dětských her, se nejednomu sevře srdce žalem. „Člověk by brečel, když to takhle vidí, takhle zplanýrované. Přitom to tu bývalo tak krásné“, vzpomínají někteří.

Galerie:

Aktualizováno.

Zdroje: zanikleobce.cz; informační tabule na místě




Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz


Související

Komentáře (2):

  1. Děkuji za zajímavý článek. Můj praděda v Romavě sloužil jako finanční stráž

  2. Součástí 3 Říše se stala po Mnichovu 1938 (Sudetland)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *